13. díl – IPA a její různé druhy

Pivnímu stylu IPA jsme se ve #febrewery již jednou věnovali. Ale to byla spíš lekce z historie, dnes bychom se podívali na modernější pojetí stylu IPA a co vše v něm za posledních pár dekád vzniklo.

Zatímco dřív byla IPA prostě jedno pivo, dnes je to spíš rodina pivních stylů. 

Na začátek si vyjasněme jednu věc.

P ve zkratce IPA je sice pale, tedy světlý, ale nemálo piv IPA je světlých, kupříkladu taková Black IPA. A taky India – ta piva dnes již necestují do Indie.

Black India pale (=světlý) ale, to je ale hloupost, co? 

A jak to vysvětlit? Dnes se již IPA nebere jako ona původní zkrácená slova India pale ale, ale sušší a hořčí pivo s důrazem na chmelové chutě a aromata. Tím bychom měli tuto otázku vyřešenou, pojďme na vlastní piva. 

Úplně původní byla britská IPA (někdy označovaná English IPA, EIPA/EPA).

Ta bývá světlá až polotmavá a v chuti můžete cítit trochu karamelu nebo sušenek, použité chmely mívají květinové a citrusové aroma, někdy zemité. Po WWII byl ale tento styl mírně na ústupu.

To se změnilo v 80’s a 90’s rozmachem craftového pivovarnictví v Americe, kde Američani vzali tento klasický styl a udělali z něj sušší a světlejší pivo.

Použili ale svoje velmi voňavé a výrazné chmely a vznikla z toho voňavka, kterou si dnes pod pojmem IPA představíme nejspíš.

To bylo na západním pobřeží USA, tam také sídlí největší výrobci USA chmele, proto se tahle IPA jmenuje West Coast IPA.

Aby toho nebylo málo, na opačném konci Států stvořili takový řekněme protiklad WC IPA. Ano, už tušíte správně, je to NEIPA. 

Ono NE značí původ – New England, oblast na východním pobřeží. Leckoho může mást, že sice pivo se jmenuje IPA, ale jako klasická IPA nechutná. Správně provedená NEIPA je totiž jen mírně hořká, zato ovocnými chutěmi doslova nabitá, prostě džusíček.

Aby to nestačilo, vznikla i Brut IPA. Ta je vlastně protikladem NEIPA. Sládka napadlo, co by se stalo, kdyby použil enzym (amyloglukosidáza, jinak hlavně na velmi silná piva) u IPA běžné síly. A takhle vznikla Brut IPA – velmi (!) suchá, lehká, s perlivostí šampaňského… 

Ještě jsme pozapomněli na Black IPA. Ta sice na první pohled vypadá jako stout, ale voní jako klasická WC IPA a chutná řekněme někde napůl mezi těmito dvěma. Cílem je hořká a voňavá chuť a vůně s minimem pražených chutí i přes použití pražených sladů.

Zajímavou záležitostí pak je belgická IPA. To IPA vařená belgickým způsobem, takže můžeme cítit aroma pepře, peckové ovoce a další. Obvykle se taky používá nesladovaná pšenice nebo ječmen, což dodává pivu hladkost a jemnost.

Je toho spousta a někdy se jedno pivo prolíná mezi kategoriemi, taky vznikají další a další nové variace, jako možný nastupující trend poslední doby by se dala například vypíchnout kyselá IPA. Kyseláče jsou na vzestupu, takže sour IPA je logickou volbou.

Jaká je vaše oblíbená?:)