Přeskočit na obsah

1. díl – O českém pivu

První díl #febrewery nemůže být o ničem jiném než o českém pivu:)

Zkraje 19. stol. v Česku stále převládalo svrchně kvašené pivo, spodně kvašené (=ležák) bylo spíš okrajové a vařilo se v chladných částech roku, celkově svrchňáky nebyly příliš pitelné, zkrátka ne pivo, jak známe. 
Změna nastala dvojí. V roce 1840 sládek Vojtěch Wanka začal v pražském pivovaru U Primasů začal vařit spodně kvašené a s velkou odezvou u konzumentů.

Druhou změnou pak byla výstavba měšťanského pivovaru v Plzni, která vznikla z popudu nízké kvality tehdejšího plzeňského piva.Image
S příchodem německého sládka Josefa Grolla z Bavorska přišlo taky celoroční vaření ležáků. A teď si říkáte, co Bavoři mají a Češi ne, že mohou vařit ležák celoročně…

Odpovědí je led – v klimatu Alp není problém celoroční dostupnost ledu při dobrém skladování v létě.  
K tomu se přidaly měkká plzeňská voda, jemný žatecký chmel a světlý slad (později pojmenován jako Plzeňský) a to vše dohromady dalo vzniknout českému ležáku, jak jej známe dnes, poprvé uvařený 5. října 1842. 
Veselým dodatkem pak je vznik pražské hospody U Pinkasů.

Jakub Pinkas, krejčí, se doslechl o novém pivu a v dubnu 1843 si nechal přivézt 2 vědra plzeňského piva. To ho tak ohromilo, že zanechal krejčoviny, založil hospodu a stal se hostinským v dnes vyhlášené hospodě U Pinkasů.