Měli jsme ve #febrewery vodu, kvasinky, i o sladu jsme si povídali. Ale o čem jsme mluvili zatím jen tak okrajově?
Ano, o zeleném zlatu – o chmelu. Co by bylo dnešní pivo bez chmele? A jaká je vlastně historie pěstování chmele? Kde a kdy se chmelařství rozvíjelo?
Ovšem až do přibližně 13. stol. se chmel do piva významně nepoužíval, hořčilo se především gruitem (opáčko zde –
Do té doby se chmel využíval především na výrobu léčivých mastí a podobných záležitostí.
Zajímavostí města Žatce pak je, že k téměř každému měšťanskému domu náležela chmelnice a chmel se následně sušil na půdách těchto domů.
Proto mají žatecké měšťanské domy často vysoké půdy a větrací otvory v podobě volských ok.
O chmelařských pokrocích v oblasti Hallertau, která skutečně je takovou kolébkou chmelařství, jsme si již říkali výše.
A kde dále se šlechtil chmel?
Zase a znovu se vrátíme při našem vyprávění do Anglie.
Zde bylo první pěstování a následné šlechtění v roce 1524 v oblasti Kentu. Ano, sládkům to jméno je povědomé, jeden z nejznámějších anglických chmelů je East Kent Golding.
A určitě vám už něco došlo…
Jak nám už historie mnohokrát ukázala – pokud z nějaké oblasti pochází určitý pivní styl a zároveň to je oblast původu některé suroviny, je to jasná věc – daný styl je vázaný na lokální surovinu.
Jako jsme si třeba ráno v díle o vodě říkali, že Plzeň má svou měkkou vodu a ležák z ní vařený a Burton tvrdou vodu a IPU z ní vařenou, tak stejně je tomu s chmely.
Jaká je současnost chmelu, kde jsou trendy a kde je budoucnost, o tom si budeme povídat v příštím díle.
A já doufám, že dnes jsem konečně uspokojil @StuchlVasek se zmínkou o Karlu IV. a taky @JanLefner s krátkou zmínkou architektury.