Venku je sice docela pěkné a relativně teplé počasí, my se ale ve #febrewery budeme věnovat mrazu.
Říkáte si, co má společného mráz a pivo? Inu, to se brzy dozvíte ve dnešním spíše příběhově laděném povídání.
Říkáte si, co má společného mráz a pivo? Inu, to se brzy dozvíte ve dnešním spíše příběhově laděném povídání.
Náš příběh začíná v 19. století, v pivovaru Reichelbräu v bavorském městě Kulmbach.
Jednoho mrazivého zimního dne roku 1890 dostal od mistra pivovarský dělník za úkol uklidit sudy s pivem ze dvora do pivovarského skladu.
Jednoho mrazivého zimního dne roku 1890 dostal od mistra pivovarský dělník za úkol uklidit sudy s pivem ze dvora do pivovarského skladu.
Mistr odchází domů a nechává dělníka jeho práci.
Dělník je už ale taky unavený, říká si, že práce nemá nohy, že neuteče. Tak tedy i on odchází domů s vědomím, že ráno přijde dřív, aby stihl před příchodem mistra uklidit ten sud.
Dělník je už ale taky unavený, říká si, že práce nemá nohy, že neuteče. Tak tedy i on odchází domů s vědomím, že ráno přijde dřív, aby stihl před příchodem mistra uklidit ten sud.
Jaké je ale dělníkovo překvapení, když ráno přijde do práce a najde poškozený sud?
Ten zapomenutý sud totiž přes noc zmrzl a led uvnitř způsobil jeho prasknutí. A tou prasklinou vytéká pivo ven.
Ten zapomenutý sud totiž přes noc zmrzl a led uvnitř způsobil jeho prasknutí. A tou prasklinou vytéká pivo ven.
Dělník jde za mistrem oznámit mu svoje lehkovážné pochybení a už se připravuje, že to bude jeho konec v pivovaru.
Oba se schází na dvoře u sudu a když sud otevřou, nachází uvnitř vrstvu zmrzlé vody na pivu.
Oba se schází na dvoře u sudu a když sud otevřou, nachází uvnitř vrstvu zmrzlé vody na pivu.
Mistra nenapadne lepší potrestání dělníka, než že mu přikáže tu vytékající tekutinu vypít.
Dělník se tedy dává do pití.
Dělník se tedy dává do pití.
Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že ta tekutina není vůbec špatná, naopak si na ni pochutnává.
I mistr ochutná a uznává, že to je opravdu dobré pití.
I mistr ochutná a uznává, že to je opravdu dobré pití.
A od té doby už pivovar využívá tohoto vymražení piva ke zkoncentrování chuti.
Takto tedy vzniká pivo stylu Eisbock.
Takto tedy vzniká pivo stylu Eisbock.
Pozorní čtenáři minulých historických dílů mají nyní určitě jasno.
Je tento příběh pravdivý? Nebo si jej někdo dočista vymyslel?
Je tento příběh pravdivý? Nebo si jej někdo dočista vymyslel?
S největší pravděpodobností si celý tento příběh v pivovaru Reichelbräu vymysleli. Protože co si budeme povídat, příběh prodává:)
Co ale na příběhu je pravdivé? Ono vymrazování piva, takto se skutečně eisbock vyrábí.
Co ale na příběhu je pravdivé? Ono vymrazování piva, takto se skutečně eisbock vyrábí.
A teď co je ten eisbock, co je vlastně bock…
Bock je silné německé pivo, které se původně vařilo pro slavnostní účely (Vánoce, Velikonoce apod.). A pro značnou hutnost jej užívali mniši pro obživu v postních období.
Bock je silné německé pivo, které se původně vařilo pro slavnostní účely (Vánoce, Velikonoce apod.). A pro značnou hutnost jej užívali mniši pro obživu v postních období.
Správný bock bude mít vyšší alkohol, hořkost bude velmi upozaděná, chmelová aromata prakticky neznatelná, naopak sladová linka bude dominantní. Kvůli té síle a sladovosti se podává teplejší – při 10 až 13°C.
No a teď ještě k tomu eisbocku. Zatímco běžný bock má 6-7 % alc, pšeničný 6-9 % a doppelbock (=dvojitý) 7-10 %, tak eisbock se pohybuje mezi 9 a 14 %.
Zmiňuji sice především alkohol, ale i síla a koncentrovanost chuti a sladovosti bude růst odpovídajícím tempem.
Zmiňuji sice především alkohol, ale i síla a koncentrovanost chuti a sladovosti bude růst odpovídajícím tempem.
A samotná výroba eisbocku?
Pivovar uvaří doppelbock nebo weizenbock (=pšeničný), ten nechá až půl roku vyležet a pak přistoupí k onomu mražení.
Pivovar uvaří doppelbock nebo weizenbock (=pšeničný), ten nechá až půl roku vyležet a pak přistoupí k onomu mražení.
Obvykle se míří na odstranění cca 10 % původního podílu vody.
Nejznámější jsou asi Kulmbacher Eisbock (ten je z doppelbocku) a Schneider Aventinus Weizen-Eisbock (z weizenbocku).
Nejznámější jsou asi Kulmbacher Eisbock (ten je z doppelbocku) a Schneider Aventinus Weizen-Eisbock (z weizenbocku).
Pokud jste se zatím s bockem (a je vcelku jedno, jestli doppel-, weizen- nebo tradičním) nesetkali, tak bych vám jej doporučil.
Je to zase docela jiné pojetí piva, než dnes tak populární piva se zaměřením na chmelovou složku.
Je to zase docela jiné pojetí piva, než dnes tak populární piva se zaměřením na chmelovou složku.
Další pivní povídání je za námi. Zbývá už jen necelý týden, máte nějaké přání na téma, o kterém byste se rádi dozvěděli?