V seriálu #febrewery jsme měli už pivní suroviny, historii i současnost výroby piva, různé regionální zajímavosti, ale čemu jsme se ještě příliš nevěnovali?
Přesně tak – pivní sklo.
Víte, proč je český půllitr tlustý a s uchem? A které pivo se točí do skla od džemu?
Přesně tak – pivní sklo.
Víte, proč je český půllitr tlustý a s uchem? A které pivo se točí do skla od džemu?
Musíme začít historií, nejde jinak.
Jak tedy vypadalo první pivní sklo v českých zemích a ze kdy pochází?
První nálezy jsou z gotiky ve studních pražských právovárečných domů. Sklo bylo tzv. lesní – tedy nazelenalé, tenké a s nálepy (ty tečky), aby sklenice neklouzala.
Jak tedy vypadalo první pivní sklo v českých zemích a ze kdy pochází?
První nálezy jsou z gotiky ve studních pražských právovárečných domů. Sklo bylo tzv. lesní – tedy nazelenalé, tenké a s nálepy (ty tečky), aby sklenice neklouzala.
Následně v renesanci převládly tzv. holby – nejčastěji keramické džbány často s víčkem, níže dvě takové holby. Během pozdního baroka vznikaly už i skleněné džbány s uchem. Stále se jednalo o sklo v objemu 1 nebo 2 mázů (moravský m. 1,07 l, vídeňský m. 1,415 l).
Až po zavedení soustavy SI v Rakousku-Uhersku v 60. až 70. letech 18. stol. se začaly vyrábět půllitrové pivní sklenice, do té doby jen v jednom nebo dvou mázech, tuplák tedy mohl být téměř třílitrový (dva vídeňské mázy po 1,415 l -> 2,83 l).
Z toho tedy logicky vychází, pokud historické prameny nemají nepřesnost, že první Plzeň se netočila do půllitru, ale do mázu. Ale mohlo to být samozřejmě jinak, tohle je jen má doměnka.
A touto historickou exkurzí bychom byli u současného pivní skla, nyní se tedy pojďme podívat na správnou péči o pivní sklo a jaké sklo volit na jaké pivo. Taky se dozvíte, že čistá sklenice na pohled nemusí být skutečně čistá.
Jak poznáte čistou nebo špinavou sklenici? Čistá sklenice na sobě v pivu nedělá bublinky, pěna je jednotná krémová. Větší bubliny v pěně jsou závadou stejně jako bublinky na skle. Pro domácí pijany – sklenice z myčky není pivně čistá.
Říkáte si, proč z domácí myčky není dostatečně čistá, přitom v hospodě určitě myjí v myčce? Protože v hospodě na to mají separátní myčku, zatímco domácí myčka obsahuje usazeniny mastnoty, byť nádobí se zdá a je čisté. Tady můžete vidět, jak mastnota požrala pěnu.
A ještě jedno, ale to určitě víte – sklenice musí být mokrá a studená. Studená, aby nám pivo hned neteplalo a mokrá, aby se udržela pěna a pivo zbytečně neoxidovalo (= chutná zvětrale)
Proto můžete u výčepu vidět sklo v dřezu plném vody.
Proto můžete u výčepu vidět sklo v dřezu plném vody.
Teď již k vlastnímu sklu. Proč se ležák (a český obzvlášť) točí do tlustého skla a s uchem? Ležáku totiž svědčí nižší teploty, proto tlusté sklo, které tepelnou kapacitou udrží chladné pivo a ucho, abyste nedrželi přímo sklenici a pivo tak neohřívali.
Druhé nejčastější sklo je asi americký Shaker, tlustší a s jednoduchým tvarem. Do něj s klidem natočíte ležák i různé svrchňáky (IPA, APA, stouty, portery…), snad jediné nevhodné je německá pšenice.
Na tu je totiž speciální sklenice, která se očividně jmenuje Weizen (německy pšenice). A vztah je vzájemný, jediná sklenice na pšenici je weizen a jediné pivo do weizenu je pšenice.
Další četnou sklenicí je anglický Nonic. Opět se hodí na všechny svrchňáky, zajímavostí je rozšíření v horní části, od něj pochází i název. “No nick” se tomu říkalo a má to za účel ochránit okraj před rozbitím při skladování vedle sebe nebo na sobě.
A co ta sklenice od džemu?:)
Odpovědí je sklo s názvem French Jelly, ty skutečně pochází od zavařenin, za svou ji přijal belgický pšeničný styl wit – tedy například Hoegaarden.
Odpovědí je sklo s názvem French Jelly, ty skutečně pochází od zavařenin, za svou ji přijal belgický pšeničný styl wit – tedy například Hoegaarden.
Mohli bychom pokračovat dlouho a dlouho, zmíním ještě několik.
Podobné jsou Snifter (vlevo) a Tulip (vpravo), obojí pro silnější/voňavější piva, aby se aroma udrželo uvnitř. Název Tulip pro podobnost s tulipánem – nahoře se otevírá jako květ.
Podobné jsou Snifter (vlevo) a Tulip (vpravo), obojí pro silnější/voňavější piva, aby se aroma udrželo uvnitř. Název Tulip pro podobnost s tulipánem – nahoře se otevírá jako květ.
Nemůžu nezmínit Pilsner, ten je podobný Weizenu, ale nahoře není tak uzavřený.
A zde na foto vidíte jednu zvláštnost – stoupající bublinky ode dna. To není nečistotou, ale gravírovaným dnem, které tvoří nukleační jádra, tedy na něm se tvoří bublinky.
A zde na foto vidíte jednu zvláštnost – stoupající bublinky ode dna. To není nečistotou, ale gravírovaným dnem, které tvoří nukleační jádra, tedy na něm se tvoří bublinky.
Snad posledními by byly Štuc (vlevo) a Willi Becher (vpravo).
Štuc je na kölsch a altbier, má malý objem, aby pivo nezteplalo, pro pivo se chodí často. Willi Becher je asi nejobyčejnější sklenicí, je hlavně na lehčí česká a německá piva.
Štuc je na kölsch a altbier, má malý objem, aby pivo nezteplalo, pro pivo se chodí často. Willi Becher je asi nejobyčejnější sklenicí, je hlavně na lehčí česká a německá piva.
Jsou i různé atypické, snad až bizarní sklenice.
Například německá bota (Bierstiefel) nebo belgická sklenice se stojánkem na pivo pivovaru Kwak. Pití z obou není nic snadného, ale jejich příběh/povídání si nechám na jindy, teď už máme docela dlouhé vlákno.
Například německá bota (Bierstiefel) nebo belgická sklenice se stojánkem na pivo pivovaru Kwak. Pití z obou není nic snadného, ale jejich příběh/povídání si nechám na jindy, teď už máme docela dlouhé vlákno.
A to je vše, co bych vám chtěl k pivním sklenicím sdělit. Chtějte čisté a mokré sklo, jen tak můžete dostat kvalitní pivo.