Přeskočit na obsah

2. díl – Zákon o čistotě piva

Dnes se ve #febrewery podíváme na německý Zákon o čistotě piva, v originálu Reinheitsgebot.

Znáte? Setkali jste se někdy se zmínkou o něm? Některý pivovar se jím zaklínal ke kvalitě svého piva?

Zaměříme se na jeho vznik, současnost a taky mýty… 
Vznikl v roce 1516 v Bavorsku zásluhou spolupanovníků Viléma IV. a Ludvíka X.

Zanícení pivaři nebo někteří sládci vám budou tvrdit, že tenhle zákon zajišťuje dobré a kvalitní pivo.

No…  
A proč akorát, že vůbec? Protože motivací panovníků nebyla kvalita piva, ale dostatek obilovin (především pšenice a žita) na potravinářské účely.

Co se tedy do piva smělo používat? Ječmen, chmel a voda.

Ale Německo je taky vyhlášené pro pšeničná piva, že?  
Když zákon zapovídá pšenici v pivu, přitom pšeničné pivo má tradici… jak z toho ven?

Wittelsbachové (tehdejší panovníci) to vyřešili snadno – udělili výjimku, jak prosté, milý Watsone:)  
Tím bychom měli obilniny v zákoně a pivu vyřešené, zbývá ještě jedna záležitost. Podívejte se do příspěvku výše, který vyjmenovává suroviny v pivu.

Chybí v něm něco, co dnes vnímáme jako nedílnou součást piva? Takový jeden drobný detail…  
Ano, jsou to kvasinky. A proč chybí? Protože se nevnímaly jakou surovina, ale spíš jako součást procesu, zůstávaly ve stěnách kvasných nádob, v míchačkách a dalším náčiní.  
No a ty mýty…

Je vlastně jen jeden – pivo v souladu s Reinheitsgebot není automaticky kvalitní pivo, sládek nešika dovede i z povolených surovin uvařit pivního chudáka. Jen to prostě znamená, že je piv z tradičních surovin, dobré být může i nemusí.  
A současnost toho zákona? V Česku jej nikdo příliš neřeší, příliš nezmiňuje.

Zato v Německu to je silný marketingový nástroj, nápis “V souladu s Reinheitsgebot” chce mít snad každý německý pivovar. Je to jejich tradice a jejich hrdost.